22.5.2010
Musím se přiznat, že to bylo jedno z nejlepších odpolední, které jsme s Wajtkou zažily. U babičky, která měla svátek, kvůli kterému jsme se u ní všichni sešli, už na nás čekal bratránek Kryštof (10 let) a sestřenkka Anitka (7 let). Jela samozdřejmně i Aira s Whitee. Byli jsme v restauraci na oběd, psi s náma, a když jsme po jídle s děckama neměli co dělat (ještě s náma byla sestra Johana, taky 10 let :)) tak se celá naše 6ti čelnná banda vydala na takové zapadlé parkoviště, kde Kikin vytáhl skákací kuličku a Whitee byla uplně šílená, jen aby jí chytla. Dělala opravdu ukázkové skoky :) :D jsme z ní měli takové záchvaty smíchu :D
Odpoledne to začalo :) bylo celkem teplo, přesto jsme si vzali mikiny, já ještě mobil a pamlsky pro psa, a já, Johana, Anitka, Kiki, Whitee a Aira jsme vyrazili ke "Svaté vodě" .. to je takový pramen pitné vody vytékající uprostřed lesa ze země, cesta je dlouhá asi 2 km :) .. (nakonec jsme se vrátili asi po 3 hodinách :D)
Už nesvítilo slunko, zatálo se a byl slyšet hrom. Já jsem navíc ostatní strašila báchorkama o divočácích, kterých tu je požehnaně, takže někteří měli celkem nahnáno ;) No a najednou takový slejvák! To bylo něco :D Honem jsme zamířili do lesa, tam jsme chvilku počkali, než přestane. Já s Kryštofem jsme mezitím vylezla na pár stromků :) Šli jsme dál, cestu znám dobře, neříkám že dokonale ale šla jsme tudma už mockrát. Jak jsme se ale bavili, nějak jsme špatně odbočili a když jsme už dlouho nepoznávali tu nám jinak dobře známou cestu, začalo nám docházet, že jsme se ztratili :D Bylo fakt hnusně, šero, bylo to strašidelné ;) já jsem chtěla jít pořád dál, ostatní se ale chtěli vrátit, no nakonec jsem ze své pozice nejstašího čelna gangu zavelela, že se jde dál, a šlo se :) Whitee začala nějak moc čmuchat u země, za zvěří mi nezdrhá, ale radši sem si ji uvázala .. Trochu jsem se začala orientovat a asi po 30 minutové chůzi, kdy jsme totálně nevěděli, kde jsme, jsem navrhla cestu prudkým kopcem vzhůru a vida, ocitli jsme se na staré známé cestě :) uff, jaká úleva! :)
U "Svaté vody" jsme se umyli a napili, taky tam byla taková "kluzava", jak málo stačí ke štěstí ;)
Pučila jsem nejmladšímu členovi naší výpravy, Anitce, mikinu, takže jsem byla jen v tílku :) no a začali jsme dělat závody po fakt jako prudkém, mrtě klouzavém-bahnitém svahu, kde vyčuhovalo pár kořenů, o které se člověk mohl zachytit :) To byla prča :D
No ale už jsme si řekli, že by to mohlo stačit, tak jsme se vydali zpátky. Cesta zpět vede kolem lesů a polí, kde byla tento rok vysázená kukuřice, takže tu na podzim o divočáky nebude nouze :D no ale bylo tu i pole s obilím, tak tam nás 6 okamžitě vletělo, a tam jsme taky dělali pěkné kraviny :D jak to bylo mokré, tak jsme si běháním o stébla krásně všechno od toho bláta očistili ;) dělali jsme třeba závody, nebo jsme udělali z bláta kuličku, někam to hodili, a jak pro to Whitee běžela, tak jsme se schovali (lehli si mezi klasy (nebyli zas tak malé, už mi byly nad kolena ;) na zem :D) a Wajta nás měla hledat. Vždycky hledala jen mě a byla ták ráda, když mě našla ♥ :)
Když už jsme byli fakt totálně unavení, tak na zpáteční cestě, už po takové blátivé vyježděné cestě, jak jsme se vraceli, tak Kryštof (děsné nemehlo :D) uklouzl a plácl sebou do bláta :D a za chvilku zas :D no byla tam taková krásná blátivá louže, tak jsme se klouzali všichni :D:D:D až na Anitku, ta jediná, nejmenší a nejmladší z nás, měla rozum a poslušně čekala až se vyblbneme, taky jsme ji pověřovala aby to všechno dokumentovala ;) .. to vám ale byly tak krásné držky! :D takže to naše od obilí očistěné oblečení bylo ještě tak 3x horší než předtím :D ale tak jsme se nasmáli, že to jsme už dlouho nezažila :D:D
Doma nás ostříkali hadicí, ani nám nevynadali, jen všichni vytáhli mobily a foťáky a byli z nás Blátivé Hvězdy :D:D spíš z nás měli všeci legraci ;) :D
hold Blázni ;) ♥
další video ještě dodám, fotky tu