5.2.2010
Jsou prázdniny, v pondělí jsem neměla čas, tak jsem se rozhodla že s Whitee podniknu v úterý větší prochákzu. Kdyby nebylo nadkolena sněhu, tak s Whitee vyrazím někam vlakem, ať se pořádně projdeme. Mno ale...k tomu se dostaneme....
Chtěla jsem s Whiteenkou dojít až někam za Ratiboř, to je přes 8 km, měla jsem to krásně naplánované-cesta od našeho domu do Lásků, která mi normálně trvá asik 30 minut, nám teď zabrala 1,5 hodiny. Potakli jsme totiš sympatickou paní s maluškou kříženkou Šmudlou, no Whitee byla štěstím bez sebe, že si může hrát. Šmudla se sice trošku ostýchala, Whitee ji ale svým energickým hopsáním, neustálím provokováním a vytrvalým štěkotem přeci jen donutila ke hře :) tak tam tak spolu běhali, přetahovali se o klacíky a skákaly po sobě :) potkaly jsme ještě pána s černou kříženkou Katty, tak už si hrály 3 :D my jsme se tak bavili, Šmudla si ožužlávala svůj tak pracně vybojovaný klacek a Whitee s Katty něco čuchaly v křoví, když se kousek od nich zastavil bežec, nějaký pán, a houkl na nás, jestli se prej dobře bavíme. Načež mu majitel Katty odpověděl že jo, no tak to začalo. Zavolali jsme si naše hodné pejsky, ale ten "milý" pán nám stejně pěkně vynadal, jaktože nemáme psi uvázané, že prej zóna volného pohybu je naproti přes řeku. Naproti přes řeku ale bydleli naši mírně hlučnější spoluobčané a hlavně tam vedla cesta, po které jezdili auta....tam bych teda psa nenechávala puštěného. Zato na "našem" břehu řeky byl pěkný malý chodníček, okolo pár stromů a nic víc, žádná cesta. Ale tady musí být psi přivázaní...! To nás pejskaře celkem naštvalo, začali jsme mu vysvětlovat že to povolení volného pohybu psů platí i tu, no ale běžec si nedal říct...odběhl, a my jsme se už taky museli rozloučit. Když jsme pokračovaly dál, teď už samy, Whitee krásně poslouchala, házela jsem jí aj Frisbeečko, upé nádherně ho chytala i ve výskoku. Byla tam krásně odhrnutá cesta, Whitee tam vzala jakýsi klacík a běhala s ním oko mě. Já sem vždycky, jak běžela okolo, na ní udělala takový jakože výpad, a ona ještě zrychlila, abych jí nechytla, no ohromě jsme se obě bavily :D Šly jsme ještě do Semetína, pak zpátky a než abych si to obcházela městem, zkrátila jsem si to s Whitee přes dost prudký kopec, který navazoval na kopec kde bydlíme. Bylo to sice dost prudké stoupání, zato krásný výhled ;) už se setmělo, takže bylo vidět krásně zasněžené kopce (taková tma ještě nebyla :D) i osvětlené město :) Protože mi už v pondělí nebylo moc dobře, teď sem se teda dorazila. Po tom obrovském kopčisku mi fakt bylo celkem zle, málem jsem cestou usnula :D Konečně jsme se napojily na známou cestu a došli až domů. Nebyla mi nějaká extra zima, ale prsty na rukách jsem měla zmrzlé tak, že bych nebyla schopná rozepnout si (Gappay ;)) vestu na obyčejný zip. Když jsme dorazily z téhle 4hodinové prochajdy domů, pustila jsem Whitee do tepla a poprosila mamku, jestli by mi nesundala boty, že si je fakt nedokážu těma zmrzlíma prstama sundat :D:D načež mi bylo zděleno, že je to můj problém, mám se prej oblíkat tepleji...je pravda, že rukavice nosím zásadně jen ty bez prstů, mno :D ale měla sem je v kapsách! :D tak sem ještě celkem dlouho stála v koupelně, ruce pod teplou vodou, abych se vůbec dostala z bot :D:D
Byla to suprová vycházka, ovšem za následek to mělo to, že jsem se 2 dny nemohla vůbec smát, okamžitě jsem se rozkašlala, a pořádně jsem nastydla. No nevadí :D
