7.4.2010
Sbalila jsem do batohu vodu pro psa i pro sebe, pešíka a vyrazily jsme :)
Bylo tak krásně! To jsem už fakt dlouho nezažila! Šly jsme po jednom z hřebenů vsetínských kopců, sedly si na vrchol, hleděly na tu krásnou přírodu pod náma ;)
Taky jsme ptrénovaly revírky :)
Pokračovaly jsme dál, fakt bylo uplně krásně :)
Šly jsme směrem na Dušnou, tuhle trasu jsme šly už několikrát, ale pokaždé opačným směrem :D .. Whitee si na jakési louce zas zalovila myšičky :) (naštěstí žádnou nechytla ;)) Šly jsme i do míst, různýma odbočkama, kde jsme nikdy před tím nebyly, bylo to vzrůšo :) jelikož už bylo kolem 6 večer, na louce jsme viděly srnky, byli od nás tak 50 metrů, Whitee si jich naštěstí nevšimla, zato srnky nás zbystřily hned a utekly ;) .. protože Whitee hárá, neposlouchá tak skvěle jak normálně, a jelikož jsem očekávala že na té samé louce jak lovila myšičky bude srnčí taky, přivolala jsem si jí k noze :) .. a tak jdem a najednou se asi 7 metrů od nás vynořil z křoví srnec! :) a vůbec se nebál, odběhl až když jsem začala vbytahovat foťák :D .. hej jsem fakt upé zírala ;) .. tak jsme šly dál a u nás na kopci jsem se rozhodla že už nepůjdeme po hřebeni ale vezmeme to lesem dolů na cestu, po které chodíváme normálně venčit. Procházely jsme takovou úžlabinou mezi dvěma lesy, listnantým a jehličnatým, kde stává krmelec. Vím, že v tomhle odlehlém místě je dost zvěře, a tak jsem se rozhodla Whitee projistotu uvázat. Zastavila jsem se a sundala si batoh, nechtěl se mi mít celou procházku co byla Buldozerka na volno mít vodítko přes rameno tak jsme jej schovala do batohu. Whitee se zastavila asi nějakých 9 metrů ode mne a čekala. Mezitím jsem si vytáhla vodítko, dala si batoh zpátky na záda a zavolala na Whiteenu. V tom okamžiku, až jsem málem nadskočila leknutím, asi 3 metry od Whitee vyskočil zajíc! Objehl Whitee pořádným obloukem a frr do listnáče! Mezitím co kličkoval mezi keři ostružiní jsem na napruženou Whitee (jen se na ni chvěly svaly, už už jsem myslela že za zajícem vyrazí!) volala .. ani se nehnula, stála na místě, jen jí v očích zářilo to správné lovecké šílenství .. nezdrhla! Jakmile zajíc zmizel mezi stromy, poslušně za mnou přišla! Měla jsme z ní takovou radost! Představa nahánět ji někde v podvečer po lese nebyla uplně idilická, takže jsem byla fakt ráda, že (přeci jen) přišla. No a další překvápko? Když jsme už byly skoro doma, tak jen kousek od asfaltky, kde jsme šly, vyletěl z trávy krásný bažantí kohout .. ani za tím Whitee nezdrhla ;)
Takže ikdyž hárá, v tento krásně sluneční den mě Whiteenka přesvědčila, že je to úžasný, spolehlivý pes :)
fotka z horního okraje louky, kde Buldozerka lovila myšky a kde byl ten krásný srnec ;)
pro trošku více fotek klikni →tady←